close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Únor 2008


Diplomky!!!!za bleskajdu o jidle

10. února 2008 v 18:54 | Vendy
Taaaak tady jsou kdyby se nekomu jeho nelibil pisnete a hned to opravim!!!!
pro Moncu libi???
a taky plo Ivu libi??
a dale pro klarku libi???
a pro lucinkuuuuu mtmmmmmmr!!!doufam ze se ti libi luci
a plo moji lasenku sisinku!!!muck libi??
taaak pisnete jak se vam libi ju zatim papa a zbistrete budou daaaalsi bleskajdy!!

cLiK

8. února 2008 v 16:19
Anketka jak se vam libi muj novy deasing??



Strasidelny pribeh5

8. února 2008 v 16:05
Noc na půdě
Každý den chodím do školy, kterou mám za rohem od našeho domu....Protože se naše škola rekonstruovala chodili jsme do jedné učebny přes půdu...která je dost tajemná...je tam všude prach a hlavně TMA ze které mám děsnou fobii....Jednou jsme tam šli...myslím, že to byl pátek a mě se vysypala taška a tak jsem začala ze země sbírat všechno to učení atd... učitel si toho asi nevšiml, protože jsem šla jako poslední.....A co se nestalo- ZAVŘEL MĚ TAM.....Zprvu jsem si myslela, že je to jen taková legrace mých kamarádů, ale čekala jsem asi 15 minut a nikdo neotevíral.nejvíce mě děsila představa, že tu budu celý víkend....protože jsem neměla anï mobil... Začalo se stmívat a já už jsem strácela naději, že pro mě někdo přijde....Měla jsem hlad, byla mi zima a ještě ke všemu se mi hrozně chtělo spát....Tak jsem si lehla na zem, ale je jasné, že usnout jsem stejně nemohla v té zimě a prachu....(možná mezi pavoukami.....fuj!)Bylo mi, ale divné, že mě vůbec nikdo nehledá ani kámoška ani máma......... Když bylo asi 23 hodin rozsvítilo se světlo...já jsem hned vstala a šla jsem ke dveřím...."konečně pro mě přišli!"říkala jsem si ...Šla jsem se podívat kdo to pro mě přišel....ale pohltilo mě sklamání...dveře byli ZAMČENÉ....ale kdo by rozsvítil..? Světlo bylo vždy a je až za těmi zamčenými dveřmi...! Začala jsem mít STRACH....Najednou jsem uslyšela "vrzání" těh starých prken podlahy. Vzpomněla jsem si na ten příběh co se prý stal, ale nikdy jsem mu nevěřila.... Jednou byl ve škole školník....už je to asi 50 let...a ten se ve škole prý zbláznil.... a začal vyhrožovat, že všechny postřílí a zabije....Při této tragédii zemřeli 2 učitelé a 5 dětí......Když pak utíkal před policisty zamkl se na půdě a tam nevydržel pocit sedminásobného vraha a zasebevraždil se....! Našli ho již zastřeleného....Někteří říkaly, že od té doby se na půdě straší, ale já jsem až do teď na "duchy" nevěřila... Uslyšela jsem kroky......A strašně opravdu strašně jsem se bála.....co jsem měla dělat..?Po chvíli jsem ucítila průvan za zády...!na půdě byla rozpadlá střecha a vždy tam tak trochu táhlo, ale tohle nebyl jen takový vánek to byl docela silný vítr..... Zavolala jsem...:"je tu někdo...?" ale nikdo neodpověděl jen jsem uslyšela další vrzání prken....Rozhlédla jsem se směrem od kud jsem slyšela top hrozné vrzání prken a uviděla jsem stín velkého muže......začala jsem se modlit....ať se mi nic nestane......
Ráno jsem otevřela oči..byla mi hrozná zima....ale byla jsem živá...! Nic se mi nestalo...ale.......kde je ten stín......byl to jenom sen nebo skutečnost....?To jsem se nikdy nedozvěděla...našli mě tam asi po půl hodince.....Ale z půdy mám teď hrozný strach.....Z mámou jsme změnili školu a já jsem v pořádku dostudovala...ale na tenhle příběh nikdy nezapomenu......

Strasidelny pribeh4

8. února 2008 v 16:04
Řeknu vám příběh, který se stal mě osobně. Chodila jsem do tanečního kroužku a jeli jsme na soustředění do Krásné (je to někde poblíž Beskyd, někde tam). Byla jsem v jednom pokoji společně s 4 holkama a naší vedoucí. V tom pokoji byl sklad. Skladovaly se tam deky, peřiny apod. Dřív tam jezdily tábory a vypadalo to tam trošku jinak. Ale to není podstatné. Jednou na ten tábor přijela jedna dívka jménem Beatris (teda abych to upřesnila, jí se tak pouze říká, její pravé jméno se neví). V tom skladu byl duch nějakého chlápka, kterému se tam dříve něco stalo a zemřel tam. Všichni měli zákaz do toho skladu chodit. Beatris se chtěla do toho skladu alespoň jednou podívat, ale její kámošky jí to nedovolily. Beatris to ale nedalo a do toho skladu vešla a navíc v noci. Ráno ji všichni začali hledat. Její kamarádky nakonec pověděly, že chtěla do toho skladu jít, ale už bylo pozdě. Policie prohledala celý sklad, nenašla ani tělo, ani kostru, krev...prostě nic. Přes noc se před tímto pokojem objevil velký černý kříž a spadla nedaleká kaplička. Každou noc, kdy je tam nová skupinka lidí prý Beatris vychází z toho skladu a fouká na lidi, aby šli do toho skladu a tím jí pomohli ven. Spala jsem přímo u toho skladu a opravdu jsme všechny holky v tom pokoji cítily přibližně ve stejnou dobu nějaký závan chladného, jakob mrtvého dechu. (Podotýkám, že okna i dveře byly zavřené.) Druhý den jsme se s holkama rozhodly Beatris vyvolat. Asi se nám to povedlo. Všichni byli s náma. Sice ne všichni vyvolávali, ale byli jsme všichni v jednom pokoji. Ta chata má dvě patra. V druhém jsou pouze ložnice. Sprchy, záchody, jídelna apod. jsou v prvním patře. Vyvolávaly jsme a vyvolávaly a ve chvíli, kdy jsme řekly "Beatris, jestli jsi zde, tak něco udělej" (už nevim přesně jak to bylo) začaly v prvním patře třískat dveře od záchodů. Nikdo tam nebyl a průvan to taky být nemohl, protože byla všude zima a tak bylo vše zavřené. Všechny jsme se tak vyděsily, že jsme porušily kruh. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale několik holek bylo dost vyděšených a tak jsme Beu radši zase odvolaly. V té chvíli všechno přestalo a byl klid.

Strasidelny pribeh3

8. února 2008 v 16:03
Jako každý den přišla Alena domů ze školy a sedla si k počítači. Najela na svůj oblíbený chat a okamžitě byla ve svém živlu. Ráda poznávala nové lidi. Ale proto, že byla nesmělá, tak se seznamovala přes internet. Na chatu měla spoustu přátel, které měla velice ráda. Ale dnes to mělo být jinak.Sedla si na chat a šla do plné místnosti. Začala chatovat a najednou jí napsal jeden pěkný kluk.
Jmenoval se Michal. Psali si spolu a Aleně se zdál jako pohodový kluk. Říkala si, že by možná nebylo marné se s ním sejít. Za chvilku přišla odpověď, že by se s ní rád setakl, ale že je velmi daleko. Alenu to chvíli mrzelo, ale nemohla s tím nic udělat. Psali si spolu už hodně dlouhou dobu a stali se z nich velcí přátelé. Najednou jí Michal napsal, že se setkají. Alena byla šťastná. Chtěla se ještě Michala zeptat kdy a kde, ale Michal už se odhlásil. "No co, zeptám se ho zítra." pomyslela si Alena.
Když se vracela druhý den ze školy domů, tak na ni mával nějaký kluk. Rozběhl se za ní a ona si uvědomila, že to je Michal. Byl jiný, než na fotkách. Byl ještě hezčí, ale když se Alena podívala do jeho očí, tak byly chladné a vystraše,né a přesto vyzařovaly něco povzbuzujícího a uklidňujícího. Chvíli se procházeli parkem a povídali si. Najednou ji Michal chytil za ruku a řekl, ať jde s ním, že jí něco ukáže. Když ji chytil za ruku, všimla si, že nemá malíček na pravé ruce, ale nijak jí to netížilo. Šla, protože byla zvědavá. Přešli park, prošli celým městem. Za městem byl lesík. O tom lesíku se povídalo, že tam straší. Ale Alena se nebála. Šla přeci s Michalem. S ním se jí nemohlo nic stát. Jako malá si Alena v tom lesíku hrála a nikdy se jí nic nestalo. Přesto věděla, proč se o lesíku říká, že v něm straší.
Kdysi bydlel v myslivně jeden starý opuštěný myslivec, který měl jen svého psa a pušku. Vypadal jako milý starý pán, ale pravda byla jiná. Když se totiž večer setmělo, někdy se ještě po lese potuloval nějaký člověk. Myslivec nikdy neváhal a šel za kořistí. Vždycky začal stejně. "Pročpak nejste už doma? Vždyť je už chladno a tady v lese chytíte tak akorát rýmu." Nikdy nikoho nenapadlo, že je myslivec vlastně varuje před sebou samým. Nikdo nikdy domů neodešel, a proto nikdo nikdy nedopadl z těch lidí dobře.Bez milosti lidi vraždil. Bez problémů člověka zastřelil. Ale vždycky jako "suvenýr" usekl mrtvole malíček na pravé ruce. Alena si bohužel na tuhle historku nevzpomněla a bez jakéhokoliv strachu se procházela s Michalem po lese.
Najednou došli k oné staré myslivně. Byla už skoro rozpadlá. Přesto na ní bylo něco děsivého a strašidelného. Alena se vyděsila a zeptala se Michala, proč ji sem vedl. Michal jí prosebným pohledem jen řekl "Prosímtě, Alenko, jdi dovnitř." Alena užř byla doopravdy vystrašená. Ale přesto šla. Došla k myslivně a s vrznutím otevřela staré dřevněé dveře.
V myslivně to vypadalo strašně. Vypadalo to tam, jako kdyby si v myslivně někdy ustlal nějaý bezdomovec. Vlastně to mohla být pravda. Byl tam binec, stěny odřené a na zemi bylo spoustu papírků, krabic, rozthaných látek a podobně. I přesto, že byly stěny podepsané sprejery, ji něco zaujalo. Stěna v jednom pokoji, který mohl být obývací, ale klidně ložnice byl červený flek. Jako kdyby někdo pocákal štětcem od červené barvy.
Asi metr od té zdi leželo tělo obličejem k zemi. Alena posbírala všechnu odvahu a došla k tělu. Chtěla něco říct Michalovi, ale ten už vedle ní nebyl. Ani si nevšimla, že odešel. "K sakru, zrovna teď bych ho vedle sebe tak potřebovala!" pomyslela si. Najednou jí už bylo jasné, od čeho byla ta stěna. Krev! To tělo mělo prostřelenou hlavu a na pravé ruce mu chyběl malíček. Opatrně otočila tělo a málem omdlela. Ta mrtvola byla Michal. Brečela u mrtvoly několik hodin. Pak zavolala policii a za několik dní měl Michal pohřeb.
Už věděla, co myslel tím, že je od ní velmi daleko...

Strasidelny pribeh2

8. února 2008 v 16:02
Když jsem byla malá tak jsem jezdívala z babičkou k tedě na chatu bylo tam hezky jenomže se tam děli divné věci.Začalo to tím že mi teta říkala že měla ve vnitř v chatě poličku kterou jí vyrobil strýc,který umřel a už to je nějakou dobu a jednoho dne večer zničeho nic spadla ráno se na to podívala pořádně a zjistila že to nemohlo samo od sebe zpadnout,protože hřebíky tam byli normálně daný.Co to mohlo být chtěl jí něco vzkázat?????

Další rok jsme přijeli na chatu bylo to kolem hodů večer jsme se šli posedit ven a dívali se na hvězdy,když v tom najednou začali padat ze střechy ze všech stan hružky a teta TAM ŽÁDNOU HRUŠEŇ NEMÁ.padolo jich tolik a za chvíli to naráz přestalo.Ráno jsme se šli podívat jesli tam je někde nejáká hrušeň a i kdyby tam byla tak by to nebyla útěcha,protože tolik hrušek a ze všech stran??????Co to bylo???????????????????

Další rok jsme zase jeli na chatu byl poslední den už jsme měli zbalený a tak jsme seděli venku bylo po dešti a zase kolem hodů.Až všechno uschlo napadlo mě vylézt na uschlý strom tak jsem tam vylezla když najednou na mě jako kdyby někdo vylil kýbl z vodou zvrchu tak sem to šla říct babičce ta si tam šla stoupnout pod strom a byla taky mokrá.Teta to šla taky vyzkoušet a dopadla stejně jako my moc sme tu záhadu neřešily ale víme že na té chatě je zakopanej pes.Teta tu chatu už prodala.Ale co to mohlo být???A proč se to všechno motalo kolem hodů???

Strasidelny pribeh

8. února 2008 v 16:01
Marie byla dívka,která neměla moc kamarádů.Sice měla kluka,ale jejím nejlepším přítelem byl počítač.Jednoho dne si hrála na počítači až zapomněla,že má rande.Marie odešla ze stránky s hrami on-line a narazila na stránku o magii.Marie sice na takovéhle věci nevěřila,ale její kamarádka Eli ano.Proto se Marie rozhodla,že si stránku trochu omrkne a pak pošle Eli její URL adresu mejlem.Pak ji ale napadlo,že by si některé z kouzel mohla zkusit.Našla tedy návod jak vyvolat ducha a vše připravila.Jelikož na nadpřirozeno nevěřila,myslela si,že jde jen o legraci a nedbala na upozornění,které bylo napsáno tlustým červeným písmem pod článkem.Upozornění říkalo:,,Pozor!!!Toto vyvolávání může absolvovat jen kvalifikovaný vyvolávač duchů!!!"Marie se ale stejně pustila do vyvolávání.Po chvilce se jí vypnul počítač.Marie se začla trochu bát,ale na tyhle věci přeci nevěřila!!!A tak si namlouvala,že jen obyčejně vypadl nějaký kabel,nebo to byla závada na elektřině.Pokračovala dál.Náhle se na obrazovce počítače vynořila tvář ječící ženy a Marie odskočila pryč.Z očí ženy najednou začaly šlehat plameny a dům začal hořet.Marie stratila vědomí a spadl na ni trám.Naštěstí pro ni si její přítel myslel,že nedorazila na rande,protože se jí něco stalo(protože Marie vždy dorazila přesně včas) a přijel s autem až k hořícímu domu.Zavolal hasiče a vrhnul se do domu pro Marii.Podařilo se mu vysvobodit ji zpod hořícího trámu a ambulance ji pak odvezla do nemocnice.Po několika dnech se Marie vzpamatovala a první co viděla byla vyděšená tvář její téměř jediné kamarádky Eli.Eli jí řekla,že dostala podivný e-mail,v kterém stálo:,,Potrestala jsem tvou kamarádku,která mne probudila z věčného spánku."Potom jí zadrnčel mobil.Volal jí Mariin přítel,že je Marie v nemocnici.Eli to nedalo a prozkoumala všechny okolnosti.Zjistila,že dům Marie byl postaven v místě,kde se oběsila tehda ještě mladá dívka jménem Marie.Marie před svou smrtí zanechala rodičům dopis,kde stálo,že ji nikdo nesmí budit z věčného spánku,jinak se mu něco stane.Marie se potom přiznala k vyvolávání duchů a už nikdy nic takového neprovedla.Zároven identifikovala fotografii oné ženy,kterou jí ukázala Eli,za obličej dívky z počítače.Marie se sice uzdravila,ale dostavila se u ní doživotní nevyléčitelná fobie z počítačů,což byl poslední trest za její neposlušnost.I když to pro Marii znamenalo spíš požehnání.Našla si spoustu nových kamarádů a její plet už nebyla tak bledá.

pixelky klaasne

8. února 2008 v 15:59
smiley1/260.gifsmiley1/264.gifsmiley1/266.gifsmiley1/268.gifsmiley1/246.gifsmiley1/297.gifsmiley1/298.gif
smiley1/284.gifsmiley1/35.gifsmiley1/36.gifsmiley1/37.gifsmiley1/39.gifsmiley1/41.gifsmiley1/42.gifsmiley1/43.gifsmiley1/54.gifsmiley1/53.gif
smiley1/44.gifsmiley1/45.gifsmiley1/46.gifsmiley1/47.gifsmiley1/48.gifsmiley1/49.gif
smiley1/5.gifsmiley1/55.gifsmiley1/6.gifsmiley1/60.gifsmiley1/62.gifsmiley1/71.gifsmiley1/72.gifsmiley1/86.gifsmiley1/96.gifsmiley1/82.gif
smiley1/109.gifsmiley1/103.gifsmiley1/112.gifsmiley1/16.gifsmiley1/170.gifsmiley1/184.gif
smiley1/191.gifsmiley1/201.pngsmiley1/202.gifsmiley1/203.gifsmiley1/209.gifsmiley1/226.gifsmiley1/236.gifsmiley1/237.gif
smiley1/217.gifsmiley1/218.gifsmiley1/213.gifsmiley1/238.gifsmiley1/249.gifsmiley1/251.gifsmiley1/259.gif
smiley1/240.gifsmiley1/241.gifsmiley1/242.gifsmiley1/243.gif



colorfull3

8. února 2008 v 15:54

colorfull2

8. února 2008 v 15:52


colorfulky

8. února 2008 v 15:51

Photobucket - Video and Image Hosting

pixelky 2

8. února 2008 v 15:50







Pixelky mix

8. února 2008 v 15:47

pixelky srdicka

8. února 2008 v 15:47

pixelky motylci

8. února 2008 v 15:46